Život v USA – komu stojí za to?

Pracuji v moskevské pobočce jedné z největších amerických průmyslových korporací. V práci jsem často jezdil na služební cesty do USA, a mám proto alespoň představu o práci ve velké americké inženýrské firmě.

Co tedy mohu o USA uvést především? Pracovat v USA, to je neustálý boj o přežití. Pokud se tam někdy vypravíte, připravte se na to, že budete muset pracovat velmi intenzivně. Vaši zaměstnavatelé se budou pokoušet využít vás až za hranice vašich možností. Když se naši (ruští) zaměstnanci vracejí ze služebních cest, připadá jim pracovní tempo v Moskvě jako dovolená. Zatímco intenzita práce v Moskvě probíhá v jakýchsi vlnách, v USA jde o trvalý nápor.

Jedna moje kolegyně – není mezi námi příliš vytrvalá ani pracovitá a pracuje jako běžný inženýr – vyrazila do USA na zelenou kartu a dostala práci na pobočce naší společnosti v San Diegu. Tam lze dostat práci v americké firmě snadněji. Je to dáno skutečností, že tam vykonáváme pro Američany prakticky nezbytnou práci, máme k ní potřebné zkušenosti a můžeme začít pracovat okamžitě, bez jakéhokoli proškolování. Pokud má takové vlastnosti některý ze čtenářů, pak prosím – dává vám to naději stát se v Americe něčím víc než umývačem nádobí.
No, a tahle kolegyně mi před nedávnem napsala, že poté, co si stěžovala na svého řídícího pracovníka, přestali ji nakonec nutit pracovat víc než 15 hodin denně. Nedostává přitom žádné tzv. overtimy (přesčasy), tj. pracuje v nich zadarmo, neboť nestíhá plnit tamní neoficiální pracovní normu.
V dopise kolegyně v krátkosti popsala, jak v USA probíhá její život. Žije v kondominiu (obytné vícebytové budově se soukromými byty a společným zázemím; pozn. překl.) s bazénem a posilovnou v cenově drahé čtvrti. Obchody má v docházkové vzdálenosti, což pro ni bylo velmi důležité, protože nechce být závislá na autě a obávat se o ně. To je přístup pro USA zcela netypický. Život bez auta je tam velmi nepohodlný, protože veřejná doprava, na jakou jsme zvyklí u nás, tam prostě neexistuje. Jak píše, v případě nutnosti tam využívá služby taxi Uber.
Vydělané peníze jí stačí pouze na bydlení a jídlo – ceny jsou v Kalifornii prostě šíleně vysoké. Nakupovat v levnějších čtvrtích se kolegyně bojí z důvodu odlehlosti obchodů a ne zrovna „atraktivního“ obyvatelstva, které tam žije. Přemýšlel jsem o tom, co je na jejím postavení lepšího, než kdyby si pronajala garsonku v centru Moskvy, chodila do práce pěšky (naše firma tam má sídlo), peníze by jí po zaplacení nájemného sice také zbývaly jen na jídlo – ale měla by jen osmihodinovou pracovní dobu? V odpovědi jsem se jí proto zeptal: „Znamená to, že životní podmínky jsou v Moskvě lepší než v USA?“ A ona, pro mne zcela nečekaně, souhlasila – přestože před tím, než se přestěhovala, se doslova modlila k USA.

Později mi pak napsala, že bazén a posilovna v domě byly na 8 měsíců uzavřeny „z důvodu rekonstrukce“, současně že však majitel nemovitosti zvedl nájem. Nájem se proto rozhodla neprodlužovat a aktuálně hledá práci ve státě Washington, kde jsou levnější nemovitosti a pro ni příjemnější klima. Jak sama uvedla, je ale pravda, že v den, kdy byla pozvána k přijímacímu pohovoru ve státě Washington, hlásili se na jedno pracovní místo více než 4 uchazeči.
Mám ale také i jeden pozitivní příklad, kdy se jedna mladá manželská dvojice workoholiků z naší firmy přestěhovala do USA. Podle mně jsou oba manželé neskutečně pracovití. Jako charakteristika dívky z toho páru může sloužit například to, že během pracovní cesty nepřetržitě pracovala po celých 33 hodin a jen několikrát si na pár minut „odskočila“ do hotelového pokoje, aby se osprchovala a občerstvila. Tato dvojice je dnes v USA spokojená a plánuje stavbu domu.
Celkově lze tedy uzavřít, že pokusit se prodat svoji pracovitost v USA předpokládá, že jste statisticky pracovití silně nadprůměrně. Pokud v Rusku platí, že pracujeme, abychom žili, pak v USA lidé žijí, aby pracovali. Tak je, jak se zdá, systém v USA naladěn.  Ne všichni si to ale uvědomují.
A ještě něco lze poznamenat. Odjet do USA má smysl pouze tehdy, pokud neplánujete mít děti. Pokud byste chtěli žít ve víceméně prosperující oblasti, museli by oba rodiče tvrdě pracovat. Na výchovu dítěte by nebyl čas. Americké školky – to jsou většinou filipínské vychovatelky a odpolední spánek dětí na matracích rozložených na zemi. Děti se přitom ve školce ani nezouvají. A o nějakém rozvíjení aktivit není ani řeč.

Škola, ve které „malí loupežníci“ nebudou z vašeho potomka vytřásat o přestávkách drobné, může být jen škola soukromá. Důraz je ve všech školách, a to i soukromých, kladen na humanitní předměty. Obsah humanitních předmětů je pak zase často zaměřen na některé ze zásad demokracie a genderovou politiku. Důsledkem je skutečnost, že v testech přijímacích zkoušek na vysoké školy studenti z Jižní Koreje a Číny absolventy místních škol „rozsekají na maděru“. Ani vaše děti, pokud odejdete do USA, nebudou s největší pravděpodobností představovat konkurenci těmto „biorobotům“ – absolventům náročných tradičních škol ve svých zemích.
Podle mých zjištění je v naší firmě inženýrů, kteří se narodili v USA, celkem málo. O to víc je v ní vysokoškolsky vzdělaných odborníků pocházejících z Asie.
Je velmi pravděpodobné, že v USA budou vaše děti žít hůř než vy dnes. Již současná generace se tam má hůř než její rodiče a často žije společně s nimi. A pokud se zeptáte, kam se poděli místní lidé, kteří se nedokázali srovnat s americkým pracovním rytmem? Mohu vám po pravdě odpovědět, že nejspíš se z nich stali bezdomovci, kterých je mnoho zejména v jižních státech USA, kde je teplo a kde ulice někdy připomínají zombie apokalypsu. No, a pokud opravdu rádi chodíte pěšky, tak se vám ve Státech také příliš líbit nebude. Příhodné oblasti pro vyspání jsou absolutně opuštěné a centra velkých měst jsou naopak plná homelessáků a pošuků.
Obyčejný inženýr
Překlad: mbi, Eurasia24.cz
Zdroj: Politikus.ru

loading…

Není zde článek celý?