Co s čučkařem z Hradu? Nic. Čekat. Nepomůže žádná žaloba. Jen čas

V podstatě po každém veřejném vystoupení Miloše Zemana jsou skloňována slova jako velezrada, protest, žaloba a tak dále. Jenže nic z toho problém s prezidentem evidentně pracujícím pro cizí autoritářské a totalitní mocnosti nevyřeší. Žaloba pro velezradu, i když by ji Zeman svými kroky zřejmě naplňoval, neprojde parlamentem. Za Zemana se postaví celá bolševická fronta, tedy ANO, KSČM a ČSSD. Co s tím? Jak vyřešit problém s prezidentem, který jde proti vlastním tajným službám a vlastním občanům hrubě nadává?

Čas. Stačí počkat. S tím totiž Zeman ani jeho ruští a čínští vodiči nic neudělají. O tom, zda je Zeman schopen fyzicky a především psychicky zastávat úřad prezidenta republiky, by se lékaři nejspíše dlouho přeli. Už samotná otázka, že by se takové téma v souvislosti s prezidentem mělo řešit, je absurdní, ale bohužel pro naši přítomnost reálná.

Miloš Zeman není prezident. Nění člověkem, který by byl vzorem pro své občany, není uznávanou autoritou. Není mužem, jehož projevy by rodiče pouštěli svým dětem s dovětkem: tohle je náš pan prezident, toho poslouchej. Je jen ostudnou pomstychtivou figurkou pracující pro mocnosti, které naši republiku považují za nepřátelskou.

Zeman není prezidentem, kterého by do čela státu vynesla všeobecná podpora. Je mužem, který zásadním způsobem rozdělil společnost a do své funkce se dostal na základě podpory méně vzdělaných a méně úspěšných spoluobčanů. Aby se dostal do funkce použil závist, strach a tlak na jakousi pomstu „inteligenci“. Takhle se prezident nechová.

I když se může zdát, že Zeman páchá každým svým vystoupením a zahraniční cestou nepřekonatelnou ostudu, a naprosté šílenosti a že už je to nekonečné, vše má své řešení. A tím je čas. Jakkoliv to může znít krutě, ten jediný nemá.

Není zde článek celý?