G20: proč bylo přijato nejkratší komuniké summitu v dějinách

V posledních letech je prakticky každé setkání mezinárodních organizací a sdružení zakončeno úvahami o jejich neefektivitě a nevyhnutelném brzkém konci. Takové úvahy přišly na řadu i po ostrých výměnách názorů během argentinského summitu G20, který skončil v sobotu.

Zatímco dříve se závěrečná prohlášení podobných setkání přijímala málem automaticky, bez poskvrnky, neboť názory nejvyšších představitelů jednotlivých států na nejaktuálnější problémy lidstva byly jednotné, nyní je každé komuniké vytvářeno těžce a občas není vytvořeno vůbec (jako to bylo s posledním summitem APEC). Často to samozřejmě souvisí s blokujícím stanoviskem Donalda Trumpa, ale vzpomeňme si na bolestivé pře o finální znění komuniké červnového summitu představitelů EU, věnovaného migraci. Žádný Trump tam tehdy v Bruselu samozřejmě nebyl, ale evropští prezidenti své společné prohlášení podepisovali až na poslední chvíli, div ne „na koleně“.

Dohady o finální znění komuniké letošního summitu G20 byly stejně bolestné. Ačkoliv v posledních minutách před setkáním nejvyšších státních představitelů bylo dosaženo určitého konsensu ohledně závěrečného textu, účastníci jednání si nebyli jisti, že kompromisu je dosaženo definitivně.

Nakonec bylo přijato nejspíše nejkratší komuniké v dějinách G20. Například v roce 2016 poslední summit Obamova období vytvořil dokument obsahující více než 7 tisíc slov, loni, už za Trumpa, komuniké „dvacítky“ tvořilo 5,4 tisíc slov a letošní prohlášení představitelů G20 obsahovalo pouze něco málo přes 3 tisíce slov.

Velmi ukázkově byly transformovány body týkající se problému změny klimatu (jedno z hlavních témat sjednocujících G20). Dříve tomu byly věnovány jednotlivé dokumenty a body komuniké s podrobným seznamem možných opatření a akcí.

Teď se světoví vůdci museli omezit na krátké konstatování: „pokračujeme v hledání řešení klimatických změn a současně prosazujeme trvalý rozvoj a ekonomický růst“. Dodatečně bylo třeba zařadit bod o zvláštním stanovisku USA ohledně Pařížské dohody o boji proti klimatickým změnám. Ačkoliv to vypadá divně, nazvali to společným stanoviskem.

Nejdůležitějším znakem změn tendencí uvnitř „dvacítky“ je definitivní zmizení z finálních dokumentů slova „protekcionismus“. Toto sdružení bylo původně vytvořeno s cílem boje proti protekcionismu a před objevením se Trumpa se v každém prohlášení G20 určitě nacházely výzvy k rozhodnému boji proti tomuto jevu ve světovém obchodu. Nyní se však USA svlékly z kůže, aby byl odstraněn tento termín, stejně jako každé jiné odsouzení sankční politiky, na čemž trvalo nejen Rusko. Kompromisem (jestli je to možné nazvat kompromisem) byla jednorázová zmínka o Světové obchodní organizaci. Zatímco „před Trumpem“ byla WTO zmiňována v závěrečných dokumentech desetkrát, s neustálým zdůrazňováním důležité role této struktury ve světové ekonomice, tak teď představitelé „dvacítky“ pouze stručně zapsali: „Podporujeme nutnou reformu WTO ke zlepšení jejího fungování.“ A to je vlastně všechno.

Světové trhy samozřejmě sledovaly výsledky jednání mezi prezidenty USA a Číny mnohem pozorněji než dohadování kolem formulací společného komuniké summitu. Vzhledem k tomu, že zavedení zlodějských tarifů na čínské zboží, které se Trump chystá zavést už od 1. ledna, by vedlo k prudkému poklesu světového obchodu (figurovaly výpočty, podle nichž by to způsobilo snížení celosvětového HDP o jedno až dvě procenta), sázky byly velmi vysoké.

Zvláště se to odráželo na chování čínské delegace, jejíž členové vypadali až do chvíle slavnostního oběda velmi napjatě, téměř vytočeně. Při rozhovoru s nimi se zdálo, že v případě neúspěšného jednání Trumpa a Si Ťin-pchinga světová válka začne okamžitě.

Dokážete si představit, jak se uvolnili, když uslyšeli o tříměsíčním příměří mezi USA a Čínou. Jedním z bonusů pro účastníky summitu byla možnost neomezené bezplatné degustace skvělých argentinských vín. Zdálo se mi, že po této zprávě u automatů s vínem byli pouze čínští účastníci.

Ať se na podobná setkání díváme jakkoliv, stala se základnou pro mnohé dvoustranné dohody (například Rusko uzavřelo takovou dohodu s Argentinou a Vladimir Putin uzavřel důležitou dohodu s Recepem Tayyipem Erdoğanem ohledně Idlibu). Nehledě na velkou skepsi ohledně budoucnosti G20, stěží se bude někdo chtít vzdát možnosti využití této základny, která vyhovuje všem.


Není zde článek celý?