Hybridní konflikt se nedá vyhrát v digitálu

Autor byl pozván do pořadu slovenské veřejnoprávní TV Večera s Havranom k diskusi na téma nenávistných projevů, manipulace a dezinformací v digitálním prostoru (pořad bude vysílán v novém roce). Situace na Slovensku je zjevně velmi podobná, ne-li horší než v ČR. Slovenští novináři svědčili o tom, že jim adresované výhrůžky násilím, smrtí a další způsoby vyhrožování a zastrašování se staly jakousi běžnou normou nejen v taktice trollů, nýbrž i v chování lidí, kteří se už dokonce nebojí páchat podobné trestné činy pod vlastní identitou.

Míra snahy manipulovat veřejnost a zastrašovat ty, kteří se snaží oponovat tuposti maskované mimkrami identitární „pospolitosti“, se výrazně promítla v hysterii okolo imigrace. Slovenská i česká veřejnost v tomto ohledu představují zajímavý studijní vzorek toho, jak lze vovlat veřejnou paniku bez objektivní příčiny. Je nutné si uvědomit, že bez masivních impulsů a řízených kampaní by taková hysterie nezvnikla. V Protugalsku, kde měl autor před pár dny možnost na toto téma diskutovat, je údajně problém fake news a dezinformací na internetu (alespoň v této souvislosti) doposud okrajová záležitost. Země je zjevně mimo geopolitický střet, na rozdíl od ČR, jak ostatně opakovaně dokádá i zpráva Bezpečnostní informační služby
Ale nejde jen o věnjší impulsy v rámci hybridního konfliktu. V diskusi se slovenskými novináři a experty jsme došli ke shodě, že digitální obraz společnosti je skutečně obraz, ne skutečnost sama. Bez toho, aniž by sppolečnost sama nevytvářela potřebný potenciál k další erozi a rozpadu diskurzu, bez toho by nebylo možné vytvořit tak rozsáhlý konflikt, jako se to podařilo v českém a slovenském digitálním prostoru, který se následně přelévá do politických rozhodnutí. Před několika měsíci jsem poukazoval na to, že ve Finsku, ve společnosti s vysokou mírou vnitřní soudržnosti, důvěry a tedy zákonitě vyšší obranyschopnosti vůči snaze vyvolat vnitřní rozvrat pomocí manipulace diskursu v digitálu, politika nekoopíruje hysterickou šablonu středoevropských zemí. Jakkoliv právě zde mají lidé s imigrací v posledních letech skutečné zkušenosti a jakkoliv i zde to pochopitelně vyvolává společenské kontroverze. 

Žel, nic nenasvědčuje tomu, že by se ve střední Evropě v dohledné době něco změnilo. Trvá totiž stav, v němž je relativně jednoduché udržovat společnost ve stavu vnitřního kolapsu. Prvním faktorem je, že vnitřní důvěra, po generace mnohokrát zničená, je součástí hodnotového rámce. Česká i slovenská společnost jsou postiženy tímto, stejně jako  – částečně – oprávněným snydromem oběti. Jakákoliv událost, která útočí na pudovou potřebu bezpečí, vyvolává v takových společnostech podezření, že jim opět chce někdo záměrně ublížit. 

Aby toho nebylo málo, parta hlupáků ochotných destruovat vnitřní pojivo české společnosti pracuje na vícero frontách. V některých krajích soudí, že české společnosti by pomohlo, kdybychom snížili počte lidí v maturitních oborech, tím pádem zkrátili dostupnost a délku vzdělávání, podle prokazatelné evidence zejména mezi sociálně a ekonomicky slabými. Tito lidé neváhají svou úroveň intelektu a odpovědnosti demonstrovat veřejně, neboť tuší, že důležitý není argument, nýbrž paradigma vyjádřené několika floskulemi. Že jsou tito lidé sami se sebou v logickém sporu? Že klidně připustí neplatnost svého zásadního argumentu, aby s ním nadále nakládali jako s platným? A to snad někomu vadí? 

Nejhorší na tom je, že podobně jako v případě exekucí kritická část populace neprokoukla fakt, že jde o komplot, na němž se podílely předchozí vlády, stejně jako se na jěho řešení nepodílí ta současná, neprokoukla ani to, že významná část politiků chce efektivně udržovat společnost ve stavu bezbrannosti co nejdéle to půjde prostřednictvím ochuzeného vzdělání. Samozřejmě takový stav vyhovuje nekompetentním a všehoschopným, jejichž koncentrace v české politice je podle výše uvedených příkladů vysoká. Obraz konfliktu, umocněný dehumanizačním efektem digitálního prostoru, je koneckonců dobrým indikátorem stavu společnosti. Berme to tak.

Není zde článek celý?