Polsko žádá miliardy: Evropská unie se může dramaticky zmenšit

Polexit – během uplynulých dní zaznívalo toto nové slovo prakticky ve všech evropských sdělovacích prostředcích. Do éteru jej vypustil předseda Evropské komise Donald Tusk, který během tiskové konference ve Varšavě varoval před možností odchodu Polska z EU.

Ve skutečnosti si však ani Tusk, ani většina Poláků realizaci takového scénáře nepřejí. Rozhodně aspoň ne zatím. Polsko je dosud jednou z „nejeurooptimističtějších“ zemí, třebaže již zdaleka ne tolik optimistickou jako před několika lety. Podle údajů Eurobarometru pokládá 70 % občanů Polska jeho příslušnost k EU za potřebnou a nemají zájem na jejím opuštění.

Dá se to snadno vysvětlit. Při rozdělování finančních prostředků EU bylo Polsko dlouhou řadu let jejich hlavním příjemcem (jen několikrát se v tomto ukazateli dostalo na druhé místo, když Brusel soustředil svoji naléhavou finanční pomoc do krachující ekonomiky Řecka).
V současné době dostávají Poláci z rozpočtu EU cca 10,6 miliardy euro, zatímco jejich příspěvek do společné pokladny představuje 3,5 miliardy. Nejsou tedy eurooptimisty jen tak pro nic za nic, ale díky slušnému přísunu prostředků do národní pokladny.
Tusk, který velmi dobře rozumí náladám polské společnosti, proto své vyjádření o možnosti „polexitu“ formuloval spíš jako určitého „strašáka“ pro Poláky: polská vláda by (za jisté situace) mohla přistoupit i na tuto variantu vývoje. Jeho ostré vystoupení bylo navíc motivováno i osobní mrzutostí a znechucením.
Do Varšavy totiž přijel na předvolání k výslechu. Předvolán byl před zvláštní parlamentní komisi vyšetřující jeden z největších skandálů Polska – případ finanční pyramidy Amber Gold.
Skandál kolem této firmy pokračuje již více než 6 let. Amber Gold fungovala podle klasického podvodného schématu: svým klientům, zdánlivě investujícím do zlata, slibovala více než 10procentní roční zisk. „Díky“ tomu společnost v roce 2012 zcela zákonitě zbankrotovala a připravila svých zhruba 20 tisíc klientů (převážně důchodového věku) o 850 milionů zlotých (tj. více než 200 milionů euro). Polská vláda byla pak v průběhu vyšetřování této kauzy obviněna z toho, že byla do systému zapojena.
Jiskrou, která skandál rozpoutala, byla skutečnost, že Tuskův syn Michal po jistou dobu pracoval přímo v Amber Gold, čímž si mnozí vysvětlovali bezproblémové fungování této klasické pyramidy. Šlo o tak velký skandál, že byl jedním z hlavních důvodů katastrofální porážky Tuskovy Občanské platformy v parlamentních volbách v roce 2015. Je ovšem pravdou, že sám Tusk v té době usedl do „teplého“ křesla v čele Evropské rady a nepodílel se tak na porážce přímo.

Tusk tak nyní podával před parlamentní komisí sedmihodinovou ponižující výpověď, přenášenou v přímém přenosu polskou televizí. Každý si jistě dovede představit, v jakém duševním rozpoložení byl bývalý premiér během následující tiskové konference.
Přes to vše existují vzhledem k budoucnosti různé možnosti. Zatím si Poláci, využívající pravidelné finanční infuze z evropského rozpočtu, nepřejí EU opustit. Vše se však může změnit v okamžiku, kdy bude Polsko přeřazeno z kategorie hlavních příjemců Evropské unie do kategorie jejích přispěvatelů (i když zatím jen minimálních). A taková perspektiva je čím dál blíž. Pokud například Británie v příštím roce EU opustí bez finančních kompenzací, vznikne v evropském rozpočtu „díra“ ve výši cca 12 až 13 miliard euro ročně.
V konečném důsledku ji budou muset pokrýt hlavní přispěvatelé do rozpočtu – Německo, Francie nebo Nizozemí. Ovšem i menším přispěvatelům je naznačováno, že by se na řešení problému měli podílet svými příspěvky. Hádejte, kdo kvůli tomu začal „vrčet“ jako první? Samozřejmě Poláci. Jean Claude Juncker tvrdí, že zalátání rozpočtové díry EU představuje pro evropské daňové plátce „jeden šálek kávy denně“ – a ten že Evropané mohou oželet.
V současné době probíhají bouřlivé debaty o novém rozpočtu EU, který byl až dosud sestavován na období 7 let. Současná „sedmiletka“ končí v roce 2020 – a vše hovoří o nutnosti zkrátit plánovací období na 5 let.
Zatím ještě má EU v plánu ponechat Polsko mezi hlavními příjemci dotací, evropští úředníci ale zvažují možnost snížit finanční pomoc zemím, které nejsou schopny zajistit „funkční a nezávislý právní systém“. Jednoznačně je tím míněna Varšava, obviňovaná Bruselem z pokusů o likvidaci nezávislých soudů. Pochopitelně Varšava s takovými plány rozhodně nesouhlasí a cítí se být nespravedlivě napadána a urážena.
Prakticky všichni polští experti obhajující „eurointegraci“ v ruských televizních besedách tvrdí v kuloárech jednohlasně že Polsko vznese otázku vystoupení z EU ihned, jakmile objem jeho příspěvků do evropského rozpočtu přesáhne výši prostředků, které do Polska přijdou (a taková perspektiva nevypadá jako příliš vzdálená). Takové úvahy se stále častěji objevují i v polských sdělovacích prostředcích. Vypadá to, že zůstávat eurooptimistou lze pouze za peníze.
„Čím více se v Evropě diskutuje o tom, že je na čase, aby se Polsko, neustále se chlubící ekonomickým vzestupem a blahobytným životem občanů, zařadilo do seznamu přispěvatelů EU, tím častěji se na polské scéně objevují otázky nesoucí se ve stylu Bulgakovova hrdiny: Bez obživy zůstat nemohu, kdepak mi asi nabídnou menáž?“
No nic – stále ještě tady existuje problém reparací, které je zapotřebí vymáhat od Německa za druhou světovou válku. Analytický výbor polského Sejmu již stanovil, že Polsko má důvody požadovat od Berlína 48,8 miliard amerických dolarů.  A někteří polští poslanci se dopočítali až k 850 miliardám. Ledacos naznačuje, že s blížícím se statusem přispěvatele do evropského rozpočtu se částka požadovaná Polskem dostane až k bilionům.
Zdroj: rusvesna.su
Překlad: mbi, Eurasia24.cz

loading…

Není zde článek celý?