To už zavilejšího rusofoba pro zahraničí v ČSSD nenašli?

Jeden by myslel, že po Vondrovi, Schwarzenbergovi a Zaorálkovi už nikdo zlověstnější do brány Černínského paláce jako ministr vstoupit nemůže. Ale chyba lávky. ČSSD, strana to kdysi nízkého lidu, chudiny a dělnického stavu, má dnes ve své intelektuálské sekci takový přetlak tzv. lepších lidí s omračujícím intelektem a nejvyšším západním vyškolením, že pro ni nebylo žádným problémem, sáhnout do klobouku a pro uvolněné místo ministra zahraničí z něj vytáhnout – Tomáše Petříčka.

Absolventa to nejen KU, ale i Warwické univerzity v Británii a Svobodné univerzity v Bruselu, a tedy člověka čistě západního střihu, který si bude navždy a vděčně pamatovat, kdo mu dal jeho rozumy i postavení, a bude proto vždy připraven bít se za Západ a Severní Atlantik do roztrhání těla – a to ať bude pravda jakákoli. Jak to tento muž činí i v těchto dnech, kdy vykřikuje, že ruská anexe vod Azovského moře je pro Česko stejně nepřijatelná, jako byla anexe poloostrova Krym, a v souvislosti s incidentem v Azovském moři volá dokonce po nových sankcích proti Rusku – a to snad ještě dřív, než je začali požadovat ti nejzuřivější západní rusofobové. Toto si samozřejmě dovoluje činit za nás všechny Čechy, kteří dobře víme, jak to s ruskou anexí vod Azovského moře ve skutečnosti je, i jak to s onou anexí poloostrova Krymu ve skutečnosti bylo, a samovolně se nám zatínají pěsti při pomyšlení, že za nás znovu před světem mluví bezcharakterní panák, bezduše opakující argumenty, už dopředu vymyšlené vojenskobezpečnostním komplexem USA. S jediným jeho cílem: nejen zachovat si svůj současný bilionový rozpočet, ale dalším démonizováním Ruska jej pro příští rok ještě zvýšit.

Hledím na tvář nového ministra zahraničí, dalšího cizího poddaného tohoto komplexu, pozoruji jeho nejistý a neurčitý úsměv i pohled, a fabuluji si z nich zhruba toto: Tenhle člověk nemá svoji vlastní vizi světa, není jí schopen. Jde vždy s proudem – s většinou – protože jedině to se mu jeví jako výhodné, a proto pro sebe jedině využitelné. Smysl pro spravedlnost je u něj marné hledat – prostě jej nemá. Postavit se za někoho nespravedlivě odsuzovaného a tím tuto nespravedlivost strhnout i na sebe, je představou z říše snů. Jako kluk se vždy přidal ke klackům, otloukajících svého otloukánka, a pro jistotu, aby nevypadl z řady, mu svůj šťouchanec též s radostí přidal.

Jak ho dnes přidává Rusku, otloukané z vůle vojenskobezpečnostního komplexu téměř celým světem, takže proč by si nový ministr, jménem nás všech Čechů, nemohl též jednu ránu na jeho záda přisadit, že ano?

Protože jít s proudem, a neohlížet se na to, kde je pravda či právo, jen hlídat směr toho proudu, to je to, co se dnes počítá, že ano, pane ministře?

Není zde článek celý?