Vítězná diplomatická ofenzíva Lavrova, trapné mlčení Západu

Reklama

Syria Přehled dění na Blízkém východě, kde proběhlo několik důležitých mezinárodních konferencí.


Posledních několik měsíců proběhly velmi důležité konference v různých částech světa, které dosti podstatným způsobem změnily mezinárodní vztahy. Všechny tyto konference Západ plus mínus prohrál. Proto se o nich od oficiálních západních presstitutů mnoho nedozvíte. A protože tzv. “nezávislá” média z lenosti komentují jen blafy korporátních závisláků, tak se vlastně nedozvíme důležitého vůbec nic.

Libye aneb zcela vyhraná válka za demokracii

Začněme Libyí, kterou Západ rozvrátil zcela zločinným způsobem (Itálie, Francie, USA, NATO). Ve dnech 12-13. listopadu se v Palermu sešla dosti důležitá konference k situaci v této zemi. U nás se o této konferenci nemluvilo, protože fakticky skončila krachem. Salviniho nová italská pravicová vláda pronásledovaná EU nemá přímý podíl na zločinech předešlé politické garnitury a potřebuje zachránit plynová a ropná pole ovládaná italskými koncerny. Kvůli tomu s Francií a s domácími libyjskými teroristy tento stát přece rozvrátili. Polní maršál Haftár vystudoval vojenskou školu v Moskvě a byl odpůrcem Kadáfího. Nyní šéfuje nejsilnější frakci vlády usazené v Tobruku, kde vládne jedna část libyjské vlády tzv. Národní dohody (Government of National Accord, PNS). Její představitel Fajíz Sarrádž se fóra v Palermu zúčastnil, ale to bylo celkem o ničem. V Libyi se různí zástupci scházejí už dávno. Hospodářské zájmy Itálie jsou soustředěny v Tripolisu, což je západní části Libye pod kontrolou PNS. Pak je opravdu mrzuté, že po teroristickém rozvrácení země rozhoduje o italské ropě a plynu ten generál, jehož první důležitá cesta byla do Moskvy.

Konference v Palermu byla západními zeměmi svolána hlavně proto, aby byl dán termín nějakých parlamentních voleb. Západ pozdě ale přece začal mít zájem na tom, aby v této teroristy a povstalci ovládané zemi vznikl stát, který by měl mezinárodní uznání. To se nepovedlo závazně domluvit a nejbližší nejasný termín voleb je někdy na jaře 2019. Západu a USA zvláště je už celkem jedno, zda občané jimi rozvrácených států trpí jejich politickým terorismem, nebo ne. Jenže Itálie ani Francie nedostávají z jimi rozvrácené země pravidelné dodávky zemního plynu a ropy. Francií spáchané svinstvo v Libyi je obzvláště pikantní. V Palermu se jejich zástupci marně snažili dát dohromady alespoň nějaké řešení pro jižní část Libye. Západem podporovaní teroristé totiž časem úplně zapomněli, kdo je platil a kdo jim dodal zbraně proti Kaddáfímu. Přidali se k Islámskému státu a nyní systematicky napadají francouzské kolonie v Západním Sahelu, kde Francie drží asi 4,500 vojáků mezi Libyí, Nigerem, Čadem, Mali a Burkinou Faso. Tuto poslední a zcela funkční zemi začali rozvracet Američané, viz tento článek. Důvod francouzské okupace Sahelu je jednoduchý. Z této oblasti pochází asi 60 % uranu pro francouzské jaderné elektrárny. A náš náčelník generálního štábu Opata navštívil tento týden vojáky v Mali a Iráku, protože děláme mír na zakázku a na přímou objednávku těchto imperiálních a koloniálních mocností.

Konference v Palermu ukázala, že Spojené státy, Itálie a Francie mají v rozvrácené Libyi naprosto nesourodé zájmy. Rozvrátit stát šlo s místními teroristy celkem dobře, ale co dál, to je velká otázka. Západ si oddechl po prohlášení Moskvy, že prozatím neuvažuje o vojenských základnách v Libyi, protože tato země nemá mezinárodní uznání a není státem. Ale pokud vyhraje Rusy a částečně Italy podporovaný generál Haftár, tak se jistě o této zemi dozvíme v našem tisku, jak tam řádí Putinova černá ruka. Ve skutečnosti je to tak, že Putin poslal do Palerma jednat neschopného a zkorumpovaného Medveděva, jehož nečinností mimo jiné vznikla Libyjská krize. Podle chytrého Putina si má tento Jelcinovský potentát a tichý přítel Západu (kde má nakradené peníze) veřejně vylízat to, co zkazil svou neschopností. A to spravit tak honem nejde, takže zápaďáky milovaný Medveděv si svou už beztak slabou pozici v Moskvě zcela jistě zhorší.

Sýrie aneb Další zcela vyhraná válka za demokracii

A nyní k Sýrii, kde věci běží pro Rusy jako na drátku. Připravuje se útok na Idlíb, kde se povstalci placení Západem, Saúdy a Tureckem podřezávají navzájem a zbytek těchto demokratů vraždí syrské tajné služby. Zajímavá je situace na územích, které s podporou USA dobyli Kurdové a po nich Turci. Američané si tam pochopitelně hned udělali nelegální vojenské základny, ale to je všechno. Nenávist okradeného obyvatelstva ke kurdským a tureckým loupežníkům dostává obrátky. Zvlášť zřetelné je to v území za Eufratem, které je americkou enklávou. Rakka jako místní centrum Islámského státu byla bombardovaná Američany naprosto brutálně a mrtvoly civilistů ležely na ulicích ve 40stupňovém vedru ještě dva měsíce. Je to zásadní rozdíl proti Asadovu dobývání Aleppa. Američané v této oblasti zcela běžně bombardují civilní budovy (například mešity) a používají přitom dokonce i mezinárodně zakázané fosforové bomby. Jejich cílem je ovládnout zdejší ropná pole a nechat za sebou spálenou a vylidněnou zemi nikoho, která bude ovládaná jejich vazalskými warlordy.

To se ale příliš nedaří, protože proti jejich demokratizaci povstaly místní domorodé kmeny, kterým tato země patří. Už byli zavražděni první velitelé kurdských loupežníků z Američany podporované vojenské party zvané SDF (Syrian Democratic Forces). A tato skupina se musela stáhnout z Hasaky, kde loupili a násilím verbovali mladé Syřany do své žoldnéřské armády. Místní kmeny povstaly a tyto zajímavé “demokraty” vyhnali z města ven. Podobná situace panuje v Rakce, kde vyletěly do vzduchu první džípy s Američany. Turci na svém okupovaném území už museli vyhlásit válku jimi podporovaným žoldnéřům, protože jejich loupení by znamenalo konec Turky “osvobozeného” syrského území. To dobyli vyhnáním Kurdů, kteří toto “osvobození” provozovali naprosto stejným způsobem ještě před pár měsíci. Takže Turci zlikvidovali teroristu jménem Mahmúd Azazí, který byl z jimi placené loupežnické tlupy Furqa Al-Safawah. Nezapomeňme, že v oblastech kolem Afrínu Kurdové tvořili jen 50 % obyvatel a jejich zbabělost vůči Turkům (kterým bez boje předali město i s municí) naštvala všechny, dokonce i nepřátele Asada. Místní totiž chtěli, aby Kurdové město předali Asadovi a tak jej uchránili před tureckou invazí a loupením.

Teror začal proti Kurdům a proti SDF, kteří okupují i ta území, která Kurdům historicky nepatřila. Kurdové doplatili na svou hloupost, protože se dali jako obvykle uplatit od CIA, tentokrát na prohranou akci proti vítěznému Asadovi. Výsledkem je, že o všechno důležité přišli v Iráku (ropná pole v Kirkúku) a nyní totéž zopakují v Sýrii. Navíc jsou už zásadně rozdrobeni na soupeřící frakce a nemají žádného geniálního a charismatického vůdce jako má Hizballáh. Ten vyhrál všechno, co mohl, a je připraven na válku s Izraelem, který bude ostřelovat z jižního Libanonu a ze Sýrie. Přitom americká PVO prý sestřeluje v Izraeli jen asi 10 % primitivních raket z Gazy, zatímco ruský systém postavený v Sýrii proti moderním Tomahawkům s plochou dráhou letu byl účinný na 70 %. Teď na Kurdy začaly teroristické útoky nejen Turků, ale i místních obyvatel. Většina Syřanů na okupovaných územích chce jen jedno: vyhnat Američany a Turky a vrátit zemi pod vládu Asada, který je a ještě dlouho bude příliš slabý na to, aby byl diktátorem na současný způsob turecko-kurdsko-americké anarchie. Američané oficiálně odvolali mantru “Assad must go”, ale jinak dělají všechno proto, aby Sýrii ekonomicky a jinak rozvrátili. Proto zřídili a drží uprchlický tábor v Al-Tanfu, kde verbují teroristy na výpady do zázemí již osvobozených území směrem k Palmýře a Deir es Zauru.

Zelenou je dána US-okupační zóna v Al-Tanfu a šipky ukazují pohyb teroristů z americké zóny. Zajímavá je černá tečka uvnitř žluté US-okupační zóny za Eufratem, kde Američané potichu nechávají působit zbytky Islámského státu. Odtud evakuovali vrtulníky NATO jejich hlavní velitele a pokladníky. A v této oblasti údajně pokojně umřel hlavní šéf IS jménem Al-Baghdádí. Důvod západní tiché dohody s IS je celkem jednoduchý. Přes tuto oblast vede strategické spojení Íránu a Iráku na Damašek přes Asadem kontrolované pohraniční město Abú Kamal. Jenže i Saúdové a Izrael po zadrátování vzdušného prostoru 15 let starými S-300 začínají potichu jednat s Asadem. Nabídka je jasná: Západ a wahabistická parta přestane v Sýrii podporovat teroristy, pokud Asad ze země dostane vítězný Írán a Hizballáh. Jenže to se s velkou pravděpodobností nestane a nepřejí si to ani Rusové.

Afghánistán, kde jsme opět vyhráli a nějak nemůžeme odejít

A nyní k prohrané válce v Afghánistánu. Tam už jsou Američané a NATO (včetně Česka) jen trapní pozůstalí v prohrané koloniální a imperiální válce. Talibán zvítězil a jeho prozatímní vláda již připravuje ekonomické smlouvy s Čínou a Pákistánem, kudy povede klíčový koridor Hedvábné stezky. Čína a Indie mají zájem na těžbě rozsáhlého nerostného bohatství. Také je konečně potřeba zastavit eskalující obchod s heroinem, který za koloniální správy USA dosáhl rozměrů bývalé Opiové války v Číně, kterou v 19. století vedli Britové. Rusové vedli v tichosti několik důležitých jednání o budoucím uspořádání země, poslední bylo pod vedením Lavrova v Moskvě 9. listopadu. Moskva nechala dlouhou dobu běžet přes celé Rusko zásobovací koridor US-základen. Jenže teď všichni chtějí, aby se po prohrané válce Američané konečně vypakovali a nechali tuto nikdy a nikým nedobytou zemi jejímu vlastnímu osudu. To pochopitelně není v zájmu USA, NATO a (podle prezidenta Zemana) Česka zvláště.

Trumpova politika je zcela chaotická a vojenské operace má pod palcem Pentagon, který de facto řídí zahraniční politiku. Jenže prohrané války stály USA asi 7 biliónů dolarů a země se dostala na pokraj bankrotu. Tomu se vždy a všude vítězící mocnost vyhýbá tím, že tiskne dluhové dolary, které o sto šest nakupuje ČNB a jiné vazalské země. Rusové a Čína jsou podle našich bankovních expertů zcela iracionální, protože nakupují do státních rezerv zlato místo potisknutého zeleného papírku. Poslední jednání US-zmocněnce Khalilzada v Pákistánu byla důležitá. Pákistánci mu vysvětlili, že v této zemi mají USA utrum, protože zde ekonomicky nastoupila Čína. Khalilzad se chystá v prosinci na schůzku s ruským protějškem Kabulovem, který je hlavním ruským vyjednavačem pro Afghánistán. Všichni se teď snaží o sto šest, aby Američanům zůstal ksicht vítězné mocnosti. Pro média je třeba sehrát vítěznou “demokratizaci” této země, aby se odtud konečně NATO vypakovalo. Jak správně poznamenala jedna česká diskutující, že jí není jasné, jak máme dělat pořádek v Afghánistánu, když máme doma bordel jak v tanku.

Jemen, katastrofa

O Jemenu se mi ani nechce psát, to je humanitární katastrofa a napomáhání zločinu, který Západ provádí pro Saúdy ve velkém. Běží v ofenzíva v Hodejdá, což je jediný přístav, kudy proudí do země humanitární pomoc OSN. V zemi bombardované západními zbraněmi prakticky vymírá kompletní generace dětí. O tom jsme již několikrát psali. A Saúdové mohou vcelku beztrestně čtvrtit v cizí zemi své novináře, jak je vidět z posledního vývoje jimi placených západních korporátních médií a vlád. Turci tvrdí, že uřezaná hlava novináře Džamal Chašákdžího šla přímo k princi Salmanovi, kterého jeho kolega Trump považuje za spolehlivého spojence ve válce proti teroru prý páchaného hlavně Íránem. USA v rozporu s mezinárodním právem vyhlásily jednostranné sankce proti této zemi. EU je naoko proti, ale z vrozené zbabělosti neudělalo nic a nechalo potichu odřezat od bankovního systému SWIFT íránské banky v EU. Viz příklad největší privátní íránské Melli Bank v Německu, k jejímuž odřezání vydatně pomohl německý Telekom. Jak známo, panská láska jednoho procenta po zajících skáče. Jen pro pořádek připomeňme, že Rusové a Číňané už mají vlastní nezávislý bankovní systém mezinárodních převodů a vlastní platební karty.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 500 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Není zde článek celý?