Západ bude muset Rusko znova uzbrojit

Zrekapitulujme si stručně, co novým závodům v jaderném zbrojení historicky předcházelo.

Po skončení studené války akviziční systém Pentagonu, který nikdy příliš nevynikal efektivitou, ztratil poslední zpětnou vazbu s realitou v podobě opravdu nebezpečného protivníka. Napříště si tedy na pozadí teorií o „novém americkém století“ mohl dovolit i byznys s vyspekulovanými nebo přinejmenším notně přehnanými hrozbami. Sem patřil i miliardový obchod s protiraketovými systémy založenými na pochybném základním principu – na úsilí zasáhnout ve vysoké letové rychlosti „kulku kulkou“, místo aby hlavici nepřátelské rakety zničily střepiny výbušné hlavice odpálené přibližovacím zapalovačem. Celá řada nedostatků Bushem a Obamou schválených protiraketových projektů přetrvává dodneška navzdory sériím „testů“ probíhajícím v nerealistických podmínkách. Nejnověji inspektoři odhalili neuvěřitelné slabiny v kybernetickém zabezpečení protiraketového systému ZDE.

Ať už bylo o povaze údajných hrozeb nebo o čemkoliv jiném tvrzeno cokoliv, o americkém protiraketovém systému vyvíjeném po skončení studené války skutečně platí, že nemůže ohrozit ruské mezikontinentální rakety. Potíž je ovšem v tom, že paranoidní a sebestředná ruská vládnoucí elita buď nedokázala uvěřit, že by Američané opravdu zbůhdarma vyhazovali miliardy dolarů, aniž by za celou záležitostí stál nějaký ďábelský plán namířený proti Moskvě; anebo se tato elita rozhodla propagandisticky využít amerického protiraketového systému i přesto, že si je velmi dobře vědoma jeho fatálních slabin. Každopádně Američané od dob Bushe mladšího kromě velmi pochybného protiraketového systému nevyvinuli žádnou zásadně novou zbraň strategického významu. Naproti tomu ruská strana konstruuje v posledních letech nové strategické zbraňové systémy jako na běžícím páse. Většina dosud známých především výrazně snižuje bezpečnost Evropy, kdežto kontinentálních USA se přímo nedotkla. O systému Avangard testovaném o Vánocích to ovšem neplatí. Ten umožní Rusku zasáhnout strategické cíle v USA spolehlivěji a jistěji, než jak to může vlastními zastaralými zbraněmi ze 70. let učinit americká strana.

Bude jen v logice věci, pokud Američané v dohledné době modifikují Obamou schválený program modernizace strategických jaderných sil a zahrnou do něj i vývoj nějaké obdoby ruského systému Avangard.

Můžete si být téměř jisti, že nějaký „pokročilý“ protiraketový systém navazující na projekt GMD nebude považován za dostatečnou odpověď ruské straně. A ani představa vrstveného systému s nenulovou pravděpodobností zásahu v každém bodě trajektorie nepřátelské rakety/hlavice nevypadá jako spolehlivé řešení.

Spojené státy samy nové kolo jaderného zbrojení neodstartovaly – to však neznamená, že do něj nebudou zataženy a nuceny reagovat na nové hrozby. A spíše než nějaké nové návrhy na „superobranu“ čekejme nové strategické útočné systémy.

Kromě jiného to s nejvyšší pravděpodobností vyjde výrazně levněji než další vývoj nedopečené protiraketové obrany.

A to je důležité také proto, že Putinovo Rusko bude nutno nikoliv pozvat k jednacímu stolu, jako usedlé a po uznání Západu toužící představitele pozdního SSSR.

V rovině strategických zbraní platí, že dnešní Rusko bude opět nutno především drasticky uzbrojit – než vůbec dojde na nějaká odzbrojovací jednání, které by Kreml myslel aspoň trochu vážně.

Není zde článek celý?