Babiš kandiduje na předsedu. To majitelé stran vůdcovského a firemního typu dělají

Babiš bude opět kandidovat na šéfa své strany. To není celkem nijak překvapivé. Ta strana je jeho ve všech významech toho slova. Mohli bychom parafrázovat výrok jednoho italského diktátora a říci, že v Babišovi je všechno, nic proti Babišovi a nic mimo Babiše.

V naší politice existují útvary, které jsou pokládány za politické strany, ale normální strany to nejsou. Není to seskupení lidí, které usiluje o podílu na moci v zemi a v němž uvnitř lidé usilují o funkce ve straně. Tyto kvazistrany jsou zcela odvozené od svého vůdce a bez něj by zmizely ze scény. Příkladem jsou všichni ti sládkovci a okamurovci, Věci veřejné Víta Bárty a v Itálii Forza Italia Silvia Berlusconiho.

Podmnožinou těchto vůdcovských stran jsou ještě takzvané „business-firm party“, strany budované jako firmy. Podstatu celkem přesně vystihuje prosté encyklopedické heslo: „Středobodem těchto stran je tzv. politický podnikatel, s cílem možného prosazování obchodních zájmů skrze stranu. Strany-firmy jsou řízeny autoritativním stylem, stranické struktury a rozhodovací procesy v těchto stranách jsou výrazně oslabeny ve prospěch politického podnikatele. Ten stranu financuje a řídí nebo se na jejím řízení výrazně podílí, a to stylem, který je podobný řízení skutečné firmy.

Pro tento model politické strany není důležité ideologické vyhranění. Jedná se o strany, které své postoje přizpůsobují aktuálním náladám veřejnosti. Voliče vnímá spíše jako povrchní konzumenty, než lidi vyznávající určité ideologie či hodnoty. Dále je pro ně typické, že jejich vůdcové ovládají velkou část médií v zemi svého působení. Na řešení různých problémů si tyto strany často najímají externí odborníky.“ (cs.wikipedia.org)

Strany firemního typu využívají slabosti demokracie a pokouší se ovládnout stát.

Tady můžeme komunistům přiznat, že nejsou firma a u nich není úplně jasné, kdo bude po nějakém sjezdu předsedou. KSČM jako takovou nemůžeme podezírat z velké demokratičnosti, pokud jde o její vztah ke státu. Na to je karma komunistů příliš temná a většinu KSČM tvoří lidé, co byli v normalizační KSČ. Vždycky sloužila jako kremelská filiálka a funkcionáři i členové se rituálně klaněli k Východu a klaní se zase, když v Moskvě sedí lidé jejich krevní skupiny. Pokud jde o dění uvnitř, je tam ale aspoň nějaké hemžení mezi tradičními stalinisty-brežněvisty a stalinisty s lidskou tváří (plus jistá záhadná anomálie v osobě Jiřího Dolejše).

ANO, to znamená Babiš a Babišovy peníze, za které si dokoupí lidský materiál, součástky stroje, pěšáky do hry. Tyhle šachy mají jen dva typy figurek – král a pěšáci. Strana ANO je jako kulisa jisté nutné zlo, protože by vypadalo dokonce i nás trochu hloupě, kdyby se jako strana zaregistroval rovnou Agrofert. Název hnutí vnucuje představu, že tu cosi vybublalo zdola, ze srdcí lidu. Nevybublalo nic, pokud je to hnutí, tak leda hnutí mysli pana předsedy.

Na minulém sněmu v únoru 2017 dostal Babiš při volbě předsedy 195 z 210 hlasů. Kandidovat proti němu nemá velký smysl. Takový rituál má smysl jen proto, aby se neřeklo.

Bez stran se demokracie provozovat nedá. Nic lepšího se zatím přes všechnu poruchovost nevymyslelo. Bylo by to jako vymýšlet dopravu bez dopravních prostředků. Vždycky je lepší nedokonalá demokracie, než dokonalé autoritářství a totalita. Ty jsou dokonalé jen v ovládání a funguje to jen na nějakou dobu, než se takové systémy zhroutí na vnitřní prohnilost, nebo je jiná demokracie porazí zvenčí, protože už jsou ohrožením pro své okolí.

Jak ukazuje historie, vůdcovské strany se nedostávají k moci, protože získaly nadpoloviční většinu hlasů ve volbách. Stačí jim k tomu dvoumístné číslo začínající trojkou. Proti semknuté menšině pak vlažná většina nemá šanci. K jejich porážce by ale taky stačilo, aby demokratický tábor získal dvojmístné číslo začínající trojkou a slušné číslíčko následující.

Pak se dá vyhrát, nebo zabránit nejhoršímu.

Není zde článek celý?