Klaus se bojí servility vůči „Frankoněmecku“. Servilita k Rusku a Číně je o.k.

Exprezident Václav Klaus se děsí údajného superstátu, který podle něj připravují Německo a Francie. Jde o úterní podpis dohody mezi Francií a Německem, která navazuje na Elysejskou smlouvu uzavřenou před 56 lety. O co jde, si můžete přečíst v naše dnešním článku:

Klausovy obavy působí ovšem dost zvláštně, když je vyjadřuje jako starost o osud evropské integrace. Sám by naši zemi z Unie chtěl dostat a EU přeje zánik, tak proč řeší podružnosti jako rychlost integrace? Píše: „V podstatě nám říkají, že je pro ně vytváření autentické evropské integrace příliš pomalé a že na ty, kteří evropský integrační proces brzdí, se už nebudou ohlížet.“

A pak hned pokračuje v hledání potenciálních kolaborantů s tímto ďábelským projektem: „Chtějí-li Francie s Německem vytvořit superstát (a společnou francouzsko-německou vládu), ať si to dělají. Ať se k nim dokonce, kdo chce, přidá. V každém případě je to náznak vytváření paralelního integračního projektu k dosavadní EU. A to už nás zajímat musí. Nejsme si bohužel jisti, zda to zajímá současnou českou politickou reprezentaci. Máme strach, že ne. Bojíme se, že se pokusí k této iniciativě servilně přidat.“

Výraz servilita by snad Klaus, návštěvník sedánek na Rhodosu a nositel Puškinovy ceny z rukou samotného Putina, neměl používat. Ten samý Klaus, který se chlubí, že zprávy tajných služeb nečetl a v současném Rusku nevidí nebezpečí. A tentýž Klaus, který rád naznačuje, že Německo je zřejmě ve svých ambicích pořád stejné jako za Hitlera. Sám přitom vymetá akce strany AfD, kde je podezřele mnoho lidí, kterým se v nacistické minulosti nezdá všechno zas tak úplně špatné.

Tady stojí za zmínku ještě jedna pasáž z jeho písání: „Varovné jsou náznaky plánů na společné nasazení francouzsko-německých ozbrojených sil v boji proti ‚vnitřnímu a vnějšímu nepříteli‘. Kdo je vnitřním nepřítelem? Všichni ti, kteří nesdílejí Macronem a Merkelovou definované ‚evropské hodnoty‘? Nebo ti, kteří si dovolují kritizovat Brusel a jeho postdemokratický (to znamená nedemokratický) způsob vládnutí?“

Abychom nechodili kolem (už dost vlažné) kaše, odpověď není složitá. Třeba u nás se jako vnitřní nepřítel jeví politici, kteří slouží zájmům cizích mocností, které nejsou našimi spojenci. Ti, kteří jsou servilní vůči Rusku a Číně a ani se to už nesnaží nějak skrývat. Na nasazení nějakých ozbrojených sil to není, stačí, když se na tu podlézavost a službu cizím zájmům Klause, Zemana, Foldyny, Tomia Okamury a komunistů bude upozorňovat.

Proč to dělají, to vědí především oni sami. Podstatné je, že naši zemi poškozují a není důvod to jasně neoznačit.

Není zde článek celý?