Mohou exekuce vyvolat revoluci?

Zadluženost a exekuce jsou hrozbou společenskou, ale i politickou. Tvrdí to britský deník The Guardian, který se zabýval problematikou exekucí v Česku. Opravdu mohou způsobit politické otřesy?

Českou demokracii ohrožuje dluhová spirála obyvatel, kteří nemají šanci se z pasti dostat, varuje britský deník The Guardian. Svým čtenářům nabídl sondu do tíživého problému exekucí, s nimž se potýká bezmála desetina obyvatel České republiky. Britské noviny došly k závěru, že dlužníci často nedůvěřují politickým elitám, protože je odsoudily k dluhovému otroctví. Dávají přednost politikům, které pro ně mají instantní recepty na jejich starosti.

V exekuci je více než 863 tisíc lidí, situace zhruba půl milionu z nich je téměř neřešitelná. Může se z exekucí stát ostrý politický problém? Na to se Sputnik zeptal známého novináře a bývalého šéfredaktora týdeníku Ekonom Zbyňka Fialy.

Exekuce a zadluženost Čechů se celkově na pozadí dobré ekonomické kondice ekonomiky státu tak trochu přehlíží. Jak vy vnímáte tento problém? Jde o kritickou záležitost?

České exekuce jsou povolená loupež, jsou nejvýraznějším květem rozvolnění morálky, které bylo na začátku 90. let vnucováno jako rozchod s poraženým režimem. Chybu nedělá ten, kdo šidí, to je v pořádku, hájí svůj zájem, chybu dělá ten, kdo nedává pozor. Z toho vzniklo i české pojetí exekucí, které patří do učebnic jako příklad něčeho, co opravdu není cestou ke svobodě a demokracii, ale naopak cestou od nich. Státní moc dostali do rukou soukromníci, kteří mají všechna práva zmocňovat se cizího majetku a uvrhávat občany do finančního otroctví, zatímco postižení občané jsou prakticky zbaveni jakékoliv reálné obrany.

Když vám exekutor obstaví účty, z libovolného důvodu, který se jen obtížně dozvíte až se zpožděním, je soudní obrana jen pomalá a drahá, a čeká se od lidí, kteří byli zbaveni prostředků, aby ji mohli vést. Není divu, že z oboru exekucí vzešla skupina lidí, kteří patří k nejmajetnějším v zemi. Tím se vysvětluje i to, že se nikdy nenašlo v politice dost rozhodnosti učinit jejich řádění přítrž.

Všechny exekuované dluhy jistě nejsou neregulérní, ale jejich podstatná část vznikla lichvářskými triky, do kterých se zapojovaly i banky, když dlouho ponechávaly dlužníky v nevědomosti, že jim nasadily z nějakého důvodu obrovité sankční úroky.

Nejčastěji však lidi uvrhnou do finančního otroctví nejrůznější mimobankovní subjekty, které jsou kombinací podvodníků a lichvářů. Půjčují draho lidem, kteří na to nemají, a počítají s tím, že dlužník selže a propadne veškerým majetkem. K tomu jim donedávna účinně pomáhala další privatizace státní funkce — spřátelení nebo přímo podvodní rozhodci.

Proč parlamentní strany problém exekucí přehlíží? Vždyť lidé, kteří je mají na krku, jsou také voliči. A není jich zrovna málo.

Finanční predátoři jsou velké ryby, lépe se bojuje s něčím, co není, třeba s uprchlíky. Cesta k moci je navíc nákladná a snáze se buduje podél velkých peněz než proti nim.

Britský deník The Guardian tvrdí, že dluhová spirála dokonce ohrožuje českou demokracii. Údajně kvůli dluhům nevěří současnému režimu. Jak to vidíte vy?

Tradiční zastupitelská demokracie je ohrožována v celé Evropě. Jistěže je v tom hodně zklamání z chování vlád v době finanční krize, kde se podobné problémy přerostlých dluhů a ztráty střechy nad hlavou objevovaly plošně. Možná i v brexitu najdeme rysy občanského rozhořčení, které využilo první příležitosti, jak to dát vládě najevo.

Francouzské žluté vesty jsou posledním příkladem toho, že lidé začínají víc věřit horizontálnímu propojování místních skupin než dobrotivosti centrálních vůdců v metropolích. V Itálii už takové strany vládnou, ve Španělsku vládu podpírají, v Řecku z takových poměrů vláda vzešla a čeká na novou příležitost.

Proto ani pouhý návrat exekucí do civilizovaného rámce — příslušnost k jednomu exekutoru, návrat funkce pod státní službu, přiměřená míra odpovědnosti věřitelů — neřeší celý problém. I potom tu bude otázka nadměrné míry chudých, nedostatek příležitostí pro překlenutí finančních potřeb na vzájemnostním principu (kampeličky, záložny) a málo příležitostí k subsistenční ekonomice, sociálním podnikům a družstvům, které žijí stranou dravé tržní ekonomiky a závislosti na nekonečném růstu.

Mohli by voliči s dluhy přivézt k moci radikály nebo nebezpečné populisty, kteří by jim slíbili jednoduché řešení?

Populista se říká každému, kdo se nehodí. Ono není od věci, když si je politik vědom, co od něho občané očekávají. Stejně jako není od věci, když si to voliči ujasní, a potom to začnou s veškerou důrazností požadovat.

Samotný dluh není nic negativního, je to vyrovnávání výkyvů, které jinde nazýváme optimalizací. Všechny podniky pracují na principech dluhu, jinak by nedokázaly investovat nebo obracet zboží. Důležitější je otázka příjmů, abych mohl dluhy splácet. Konečně někteří politici pochopili, že lidé mají právo na přibližování mezd evropskému standardu, i když si tím rozkmotří zpohodlnělé podnikatele. To by mohlo mít ve volbách také silné slovo.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce


Není zde článek celý?