Nejlepší z možných světů

Krása nesmírná je podle života v ČR jen otrhaná tapeta…

Jak usuzoval Leibnitz, Bůh stvořil svět jako ten nejlepší z možných. Předpokládám, že trio politických tenorů v pozicích nejvyšších ústavních představitelů ČR, kteří oblažili svým hlasem české občanské auditorium, jsou znalci Leibnitzova díla a pevnými zastánci této myšlenky. Schopenhauer se pravděpodobně do novoročních projevů a vánočních poselství propíše málokdy. 

Aby ne. Tato disciplína je v určitých kulturách a politických systémech brána jako možnost dát průchod nekritickému optimismu, jenž je sice daleko od pravdy, zato utužuje doktrínu. Mohli bychom také říct, že čím více inklinuje nějaká společnost k podobnému poplácávání sebe sama po ramenou, tím více je nemocná. Tam, kde se nepřipouštějí problémy, je toho mnoho v nepořádku.

Abychom byli objektivní, i leckterý ústavní činitel veřejně jisté problémy připouští. Třeba takový předseda senátu se domnívá, že tato společnost si dostatečně neváží kuřáků. Ano, je výsadou géniů sáhnout do změti společenské komplexity pro správné vlákno a vytáhnout na světlo všeobecné známosti příčinu všeho zla. 

I předseda sněmovny má pocit, že u nás není tak úplně všechno v pořádku. Nejen že pociťuje patrné rozdělení společnosti, dokonce jde v sebezpytu do takové hloubky, že někde v útrobách svého já nachází svůj vlastní podíl na neutěšeném stavu. Inu, je milé, že jde takhle s kůží na trh, jenže upřímně řečeno, ta kůže není jeho. Ani ten nejzavilejší nepřítel holdingu Ano by si předpokládám netroufal tvrdit, že současný předseda sněmovny je hybatelem čehokoliv, natož tektonickou silou rozdělující společnost. Velký problém je, že v době jeho sebekritiky se mezi českými občany potichu přesouvají kvanta řetězových emailů, jež v zájmu majitele holdingu velmi efektivně společnost rozdělují…

Když jsem psal kritiku úrovně politické reprezentace ČR, netušil jsem ani v nejmenším, že se kromě prezidenta pustí do formování úsudku české společnosti o sobě samé také předsedové parlamentních komor. Roztomile potvrzují, co jsem se snažil sdělit: zaujímaní pozice ecovských těšitelů má odvést pozornost od skutečných problémů a jejich příčin, neboť – v jejich pozici – jsou za ně přímo zodpovědní.

Je ovšem otázka, zda jsou si vůbec vědomi toho, jaké problémy vlastně českou společnost trápí a jak je řešit. Domnívám se, že ne.

Že jde o skutečné diletanty, jejichž limit není patrný v disciplíně novoročních proslovů, ale zejména v reálné politice, kterou páchají. Vnitřní rozpad společnosti, kterého si musí povšimnout i člověk více méně ignorantský, je pouze symptomem, ne příčinou. Zaměňuje-li politik symptom za příčinu, respektivu příčinu není schopen vnímat, nemůže plnit svou roli. 

Může ale bezpečně zvyšovat emise floskulí a hloupostí a zvyšovat tak míru znečištění veřejné diskuse. Zavřené okno nám nepomůže.

Není zde článek celý?