Pomáhá dezinformační válka kultivovat debatu o konstrukci české identity?

Jak často správně ve svých článcích argumentuje Daniel
Veselý, tak výklad českých dějin v polistopadových učebnicích je velmi
nekriticky prozápadní a někdy až zaujatě anti-ruský. Proč tedy zpráva hovoří o
sovětském výkladu dějin? Pomineme-li diskusi o nešťastné volbě slov, tak jádro
tzv. „sovětského výkladu“ dějin je třeba hledat
v Putinově revizionistickém pojetí Ruska jako národního impéria.

V 19.
století byla identifikace státního zřízení s určitou
lingvistickou skupinou („národem“) moderní a radikálně nová,
ale v dnešním západním liberálním diskursu se na „národ“
pohlíží jako na uzavřenou dějinnou kapitolu. Národ není ničím
jiným než „imaginární komunitou“ bez esenciálních
vlastností. Národovectví je zároveň ale přesně tím, co
Putinův státem řízený kapitalismus – už to zřejmě není
kapitalismus, ale slovo „kapitalismus“ dobře vyjadřuje image,
kterou si ruští a středoevropští oligarchové pěstují –
používá jako hlavní zbraň ve svém ideologickém
ospravedlnění usurpace moci a zločinů, které přitom páchá.

Bohužel,
je to právě prozápadně laděný polistopadový výklad českých
dějin, který v určitém ohledu dokáže až neuvěřitelně
pevně spojovat narativ komunistické vlády s masarykovským
Československem a národním obrozením. Pohádky a imaginární
mýty o „národě“, jehož kořeny sahají údajně až někam do
raného středověku, jsou tím lepivým mazivem a zároveň opiátem,
který hojně využívá kremelská dezinformační mašinérie. Plní
tím dva cíle – ospravedlňovat Putinův boj za zachování
„ruského“ Ruska před údajnou hrozbou rozvratu cizími vlivy
zvenku. A zároveň podporou národoveckých stran a hnutí a
vyživováním pohádek o českých Češích, maďarských Maďarech,
či německých Němcích podkopávat Evropskou Unii, v jejíž
jednotě spočívá poměrně jasná překážka šíření vlivu putinovské mocenské mašinérie.

Učebnicovým“
případem je dnešní Maďarsko Viktora Orbána. Už jenom image
Orbána jako údajného obránce křesťanských a maďarských
„hodnot“ před „cizími“ vlivy jako třeba George Soros je
postavena na falešné konstrukci maďarských dějin. Národnostní
maďarská pohádka odvozuje původ tohoto „národa“ od jejich
migrace ze zakavkazských stepí do dunajské nížiny dnešního
Maďarska. Už ale v době před jejich migrací, tak tito lidé žili
v oblasti Chazarského království, jehož vládci byli
židovského vyznání (srv. Šlomo Sand, izraelský historik, István
Erdélyi, maďarsko-francouzský historik, či Arthur Koestler,
maďarsko-britský spisovatel a akademik). Židovské vyznání
George Sorose je tak možná ještě více maďarské než sv.
Štěpán – anebo minimálně o nic méně maďarské než křesťanské
vyznání.

Pokud
budou i české učebnice mít nadále tendenci sklouzávat do
pohádek „národnostního“ narativu (viz například zajímavý
rozhovor s Kirsten McMullan na Britských listech
), tak čeští
studenti budou náchylní k ultra-imaginárnímu vidění světa
autoritářů, jako je Vladimir Putin, a jeho propagandistů. V horším
případě půjdou hledat „ztracené“ Česko kamsi do mezinárodní
izolace po vzoru některých britských voličů hledajících
„britské impérium“ v bezpochyby okouzlujícím prostředí
pivnic Albionu.

Není zde článek celý?