Poslanec Skopeček nezná Ústavu a branný zákon, ale vyjadřuje se velmi vlastenecky

Poslanec Jan Skopeček (ODS), tedy zákonodárce, se na Twitteru rozhořčil nad tím, že by do německé armády mohli vstoupit i občané České republiky. Němci mají málo rekrutů a napadlo je posílit řady i občany jiných zemí.

Skopeček k tomu napsal: „K té diskuzi o nedostatku rekrutů v německé armádě – nedovedu si představit, že by občan svobodné ČR s vlastní armádou oblékal armádní uniformu cizího státu. A je lhostejno, o jak velkého spojence jde či nejde. To je na ztrátu občanství!“

Jak byl záhy upozorněn – a do této chvíle na to nijak nereagoval -, nezná náš branný zákon. Jde o zákon č. 585/2004 Sb., který platí už čtrnáct let. Tam se v paragrafu 34 píše: „(1) Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států pouze se souhlasem prezidenta republiky na základě své žádosti, nestanoví-li tento zákon jinak. (4) Občan, který má více státních občanství, může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu, jehož je také státním občanem, bez souhlasu prezidenta republiky. Bez souhlasu prezidenta republiky může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu též občan za předpokladu, že tento stát je členem mezinárodní organizace zajišťující společnou obranu proti napadení, jíž je Česká republika členem.“

Krom toho nezná zákonodárce Skopeček ani naši Ústavu. Tam se píše hned v Preambuli v článku 12, bod 2: „Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.“

Pan Skopeček svůj tweet vydal 28. 12. Na znění zákona byl upozorněn 29. 12. Přesto ještě 30. 12. své vlastenectví hájí, takže svůj účet musel navštívit, a buď nečetl námitku, nebo ho nezajímá. Poslanec by se měl ale orientovat v zákonech i bez Twitteru. Pokud se v nich orientuje, měl by vědět, že jsme už dost dlouho členem NATO a Německo taky.

Přinejmenším by ale mohl mít povědomí, že občanství lidem odebíralo komunistické Československo, v demokracii ho nelze vzít nikomu, ani sériovému vrahovi, ani vlastizrádci. Že je právní povědomí lidí malé, to víme. Že je tomu tak i u politiků, to tušíme, ale pořád jsme si nezvykli.

Není zde článek celý?