Times: Svět je daleko od studené války, přesto bychom neměli být v klidu

Rétorika a obrazy studené války se vrátily, píše deník The Times. Konec roku proběhl ve znamení „předvádění vojenských svalů“ ze strany Vladimira Putina. Zkoušky nových nadzvukových raket (které jsou podle Putina vůči západním systémům PRO nezranitelné) ohlásily navrácení doby, která, jak se zdálo, už nenávratně pominula.

Autor článku Raffaello Pantucci přitom zdůrazňuje, že k takovému vyhrocení situace, k němuž došlo za studené války, máme ještě daleko.

Příčina menšího napětí nespočívá v počtu zbraní, ale v neexistenci ideologické konfrontace, a také ve větší vzájemné hospodářské závislosti. Tradiční chápání pojmu „zadržování“ již neumožňuje pochopit nepřítele, myslí si Pantucci, což ale znamená možné riziko nebezpečných chyb.

Autor píše, že jasným ukazatelem slabší globální konfrontace jsou nynější výdaje na vojenské účely, které se vůbec nedají srovnat s obrovskými výdaji v dobách studené války. Tehdy USA vyčleňovaly na obranu 10 % HDP a výdaje SSSR nakonec vedly ke krachu jeho ekonomiky.

Nehledě na to, že nové ruské rakety nahání hrůzu, není moc pravděpodobné, že změní celkový poměr sil, domnívá se Pantucci. Putinova prohlášení o nových raketách jsou adresována „domácím spotřebitelům“ a mají stimulovat export zbraní, nikoli vytvořit představy o Rusku jakožto „neporazitelné vojenské mocnosti“.

Pantucci znovu zdůrazňuje, že ideologická konfrontace už neexistuje a dodává, že navíc vzrostla vzájemná ekonomická závislost. Mnozí bohatí občané RF mají, nehledě na sankce, nemovitosti v Londýně a Čína zase investuje do amerických státních dluhopisů. Díky tomu se mění samotný pojem „nepřítel“. Státy totiž budou vždy pochybovat o narušení rovnováhy sil, jelikož budou mít strach ze zničení vzájemných vztahů. Pantucci píše, že dnes žijeme ve světě rozděleném „formami vlády“, nikoli ideologiemi.

To však podle autora článku není důvodem k tomu, abychom se uklidnili. Světová bezpečnost je totiž stále ohrožena nestátními hráči, například, mezinárodními teroristickými organizacemi.

Podle Pantucciho tak vzniká jakási osa Moskva-Teherán-Peking, která, nehledě na existující rozpory mezi zeměmi, vnímá Západ jako hrozbu, na kterou je třeba odpovědět. A Západ ze své strany není schopen kolektivní odpovědi právě kvůli neexistenci sjednocujících ideologií, zvýšené ekonomické vzájemné závislosti a nejasnému chápání pojmu „nepřítel.“

V situaci všeobecné vzájemné závislosti roste mezi vládami hrozba stále většího nepochopení. Na obou stranách konfrontace lze pozorovat podivuhodnou neinformovanost o tom, co si myslí v jiných zemích. Deník tak navrhuje navštívit Moskvu, Peking a Teherán a poslechnout si verze, které byly na Západě odmítnuty jako „teorie spiknutí“.

Na závěr autor znovu zdůrazňuje, že dnešní doba je daleko od studené války. Hlavní nebezpečí dnes podle něj nevyplývá z raket, ale z možnosti mylné představy o záměrech a cílech jiných zemí. Právě takové omyly mohou vyprovokovat konfliktní situaci.


Není zde článek celý?