Věda za Stalina: badatel se pokusil zkřížit člověka a šimpanze a nedopadlo to dobře

Ilja Ivanovič Ivanov. | FOTO: repro: Рамблер/новости

Ilja Ivanovič Ivanov (1870 – 1932) byl sovětský vědec, který se ve stalinských dobách, přesněji v roce 1927, pokusil o zajímavý a dost morbidní experiment. Zkřížit člověka a šimpanze. Došlo k tomu v Conacry v západoafrické Guineji a pokusníkovi tehdy bylo šestapadesát let.

Nebylo to poprvé, co s něčím takovým experimentoval.
Už předtím se pokoušel skřížit skot s bizony, myši s morčaty, koně se zebrami. Tentokrát šlo ale o náročnější projekt, vytvořit hybrid člověka a opice. K experimentu došlo, co ale bylo jeho konečným cíkem, o tom už panují různé divoké konspirační teorie. Třeba že Stalin měl zájem o vytvoření tvora, který by se dal použít jako pracovní síla nebo bojovník. V tomto případě se nic takového nepodařilo historicky prokázat. Na takové záměry měl ostatně Stalin k dispozici dost nebohých lidí podřízených jeho vládě.

Ivanov nejdříve požádal kubánskou vědkyni Rosalii Abreu, aby mu poslala šimpanzy. Ona totiž byla první, která uspěla v chovu těchto zvířat v zajetí. Vědkyně však odmítla poté, co jí poslal výhružný dopis Ku Klux Klan.

Poté ho pozval Pasteurův institut do západní Afriky a poskytl mu čerstvě ulovené opice. Lidské spermie obstaral sám Ivanov od neznámého muže mladšího třiceti let. Problém nastal, když mělo dojít k umělému oplodnění, protože šimpanzi se dost bránili a měli značnou fyzickou sílu. Nebylo také možné požádat o pomoc nikoho z místních obyvatel, protože experiment byl přísně tajný. Jak si sám poznamenal, prozrazení by mohlo mít „velmi nepříjemné důsledky“.

Tady musel pomoci jeho dvaadvacetiletý syn. Nakonec se podařilo vpravit katetr na příslušné místo a vyčkat na výsledek. Nešlo to hladce, šimpanzice se bránily tak tvrdě, že Ivanovův syn skončil v nemocnici.

Idejí experimentu mohlo být vyvrácení biblické nauky o tom, že člověk má zvláštní místo v božském stvoření. Stranický funkcionář si dělal naděje, že by se tak dělnická třída mohla osvobodit z „moci církve“. Ačkoliv totiž od říjnové revoluce uběhlo deset let, mnozí dělníci a rolníci si stále ponechávali své náboženské přesvědčení. Úspěch by údajně znamenal poslední důkaz pravdivosti evoluční teorie Charlese Darwina a byl by to prestižní počin sovětské vědy.

Ivanov a další si evoluci zjednodušeně představovali jako prosté následnictví přírodních druhů. Zkřížením opice a člověka by se povedlo znovu vytvořit předka dnešního člověka. Dnes víme, že je to z genetického hlediska nemožné a že se lidé a opice vyvíjeli paralelně vedle sebe. Vědci se však nechali strhnout fyzickou podobností lidí a opic. Historik vědy Kyril Rosjanov uvádí, že badatelé byli tehdy přesvědčeni, že je možné naučit šimpanze hudbě, geometrii a lidské řeči. „Že je třeba se šimpanzi zacházet jako s málo nadanými a velmi nepozornými dětmi. Byli přesvědčeni, že ten rozdíl není tak velký.“

Vítězství vědeckého ateismu se ale v tomto případě nekonalo, protože dvě šimpanzice uhynuly a po několika týdnech se ukázalo, že těhotenství u té třetí nenastalo. Nezdolný badatel, který měl málo času a peněz, se na to rozhodl jít z druhé strany a napadlo ho, že by bylo možné využít lidské ženy a opičí spermie. Požádal francouzského guinejského guvernéra, aby mohl tajně provádět experimenty s ženami v místních nemocnicích. Ženy by o tom nevěděly. To mu však nebylo povoleno.

Ivanov se pak vrátil do SSSR a vzal si několik opic s sebou. Většina opic ale transport nepřežila. V SSSR pak pokračoval v experimentech dál a pokoušel se o oplodnění dobrovolnic spermatem orangutana. Jediné zvíře, které měl k dispozici, však také uhynulo.

Ironií osudu své opice dlouho nepřežil ani sám Ivanov, který se v roce 1930 stal obětí čistek a kvůli údajným „kontrarevolučním aktivitám“ byl na pět let poslán do vyhnanství v Kazachstánu. S jeho experimenty to nijak nesouviselo, za Stalina se prostě vědci likvidovali plošně. Vědec pak zemřel v roce 1932 v Alma-Atě.

Tento bizarní příběh s tragikomickými rysy tak skončil. Jak je ale zřejmé, ani dnes, kdy genetika otvírá nové a možná reálnější možnosti „úpravy“ lidského rodu, není o různé pokusníky, kteří si nekladou moc etických otázek, žádná nouze.

(Za použití materiálů z Spiegel.de a web.archive.org, ZDF)

Není zde článek celý?