Evropská unie posiluje právní stát a ochranu rozpočtu

Boj proti tomu, kdy vrcholný politik ochromí jinak funkční soudní či policejní orgány, aby se protiprávně obohatil na penězích z rozpočtu EU, to je cíl návrhu nařízení, který projednávají unijní orgány. Ihned se objevil názor (mj. od zástupce ODS), že jde o nástroj k rozdělení východu a západu Unie. To jinými slovy říká, že ovlivňování justičních orgánů a tunelování evropského rozpočtu politiky patří k východoevropskému folklóru a západní Evropa by to měla respektovat. S takovým názorem zásadně nesouhlasím.

Právní stát, který nazýváme i vláda práva, znamená, že výkon moci je podřízen právu, a zahrnuje dílčí principy, jako je rovnost občanů před zákonem, nezávislost justice apod. Princip právního státu mají ve svých ústavách všechny demokratické státy. V české ústavě ho najdeme hned v prvním článku. 

Princip právního státu patří také mezi hodnoty EU, vyjmenované v čl. 2 Smlouvy o EU. Respektování tohoto principu je navíc existenciální otázkou EU, protože ta kromě práva a právních předpisů nic jiného nemá – nemá policii, celníky, ani vojsko. Její fungování tedy závisí jen a pouze na dodržování jejích (tj. i našich) předpisů. Provádění těchto předpisů je ale úkolem a odpovědností především pro členské státy. To plyne z článku 291 Smlouvy o fungování EU. Fungování Unie tedy do značné míry závisí na řádné správě národních vlád, poslanců a justičních orgánů.

Vedle práva má EU také ještě trochu peněz: 1 procento HDP EU, cca 150 mld. eur ročně. Na její rozsáhlé úkoly a především na očekávání od Evropanů to není žádná závratná suma. Podvody proti unijnímu rozpočtu jsou mj. trestným činem i u nás podle § 260 trestního zákona. Je tedy povinností českého státu stíhat tyto podvody. 

Jenže nastávají situace, kdy vrcholní politici mají dostatečně dlouhé prsty do justičního systému, takže jejich podvody proti unijnímu rozpočtu zůstanou neodhaleny či přinejmenším nepotrestány. Zde tedy někdo jedná zároveň proti právnímu státu a proti rozpočtu EU, čímž ohrožuje základy Unie a peníze evropských daňových poplatníků současně. 

Když někdo poruší konkrétní unijní směrnici nebo nařízení, lze jej zažalovat u Soudního dvora EU, a dobrat se tak spravedlnosti. K vymožení těchto hodnot EU ale žádný soudní proces neexistuje. Hodnoty EU totiž nejsou konkrétní normy. K dispozici je pouze trojstupňový politický proces podle čl. 7 Smlouvy o EU, což je ale běh na dlouhou trať bez jistého výsledku, zato s mnoha politickými škodami kolem, jak to případ Polska a Maďarska dostatečně ukazuje.

Cíl navrhovaného nařízení je poměrně úzký: zahrnuje pouze situace protiprávního „dva v jednom“, kdy dochází k nerespektování právního státu a zároveň jde o jednání proti řádnému používání unijního rozpočtu. Tento návrh se proto zakládá na „rozpočtovém“ článku 322 Smlouvy o fungování EU a ne na „hodnotovém“ čl. 7 Smlouvy o EU. Nejsou pokryty ostatní hodnoty podle čl. 7 SEU, tzv. kodaňská kritéria či lidská práva. Sankcionovaná protiprávnost se má týkat zneužití unijních fondů a dotací či daňových úniků. Sankce má spočívat v uložení některých plateb do rezervy, odkud budou uvolněny, skončí-li ona protiprávnost. Nejde tedy o definitivní krácení těchto dotací a fondů. To mj. znamená, že nedojde k postižení konečných příjemců v rámci již běžících projektů. Je kladen také důraz na proporcionalitu – přiměřenost sankce vůči závažnosti porušení.

Jak by takto pojaté nařízení mohlo být nástrojem k rozdělení EU na východ a západ? Předpokládám, že shora uvedený názor vychází z faktu, že s unijními hodnotami obecně a právním státem zvláště se zdají mít potíže zejména Polsko, Maďarsko, pomalu se přidává Rumunsko a ani my, Česko, nejsme patrně mimo oblast provinilců, o čem svědčí např. délka vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Nicméně já s tímto názorem nesouhlasím, a to ze dvou důvodů.

Zaprvé, čtyři výše uvedené státy nepředstavují ani zdaleka celý východ EU.

Zadruhé, ten názor jakoby považoval za normální, že východní státy EU mají běžně potíže s právním státem a s rozpočtovým „odkláněním“ (termín ex-ministra Kocourka za ODS) a že by to západ EU měl respektovat. Ano, slyšeli jsme i od ex-prezidenta Klause, že nezná nic jako špinavé peníze. Normální Evropan to ale vidí jinak. 

Pokud tedy v některém členském státu není politická síla a vůle tento princip dodržovat, měli bychom být rádi, že se najde taková vůle alespoň na unijní úrovni. Souběžně probíhající kauza ovlivňování justice prezidentem Zemanem jen smutně ilustruje, že ani u nás není vše v této oblasti ideální. 

Já věřím naopak v to, že navrhované nařízení bude nástrojem posilujícím EU, pokud jde o respektování práva a poctivost využívání unijních peněz. Každý z nás je evropským daňovým poplatníkem, každý z nás má zájem na tom, aby justice fungovala. Pardon, úplně každý vlastně ne, to by se tato legislativa vůbec nemusela tvořit. Naštěstí není pravda, že „všetci kradnú“.

Autor je europoslanec

Právě v této době potřebujeme nezávislá média. Podpořte nás prosím a objednejte si předplatné Revue FORUM ZDE. Děkujeme!

Není zde článek celý?