Regulujme bezodkladně sociální sítě. Jde o přežití demokracie

 

Facebook se také v minulých dnech dostal do médií kvůli jiné věci: jeho vlastní aplikace poskytovala této firmě rozsáhlé informace o tom, jak spotřebitelé užívají své telefony. Firma Apple tuto aplikaci nyní ze svých telefonů vykázala.

Obě tyto informace mají jedno společné: Dokazují, kdo vytváří pravidla našich nových informačních sítí – a my to nejsme. Nejsou to občané ani parlamenty, kteří rozhodují o tom, jak se informační sítě regulují. Nemáme možnost rozhodovat o tom, jak informační firmy sbírají naše data, ani o tom, jak by měly být transparentní. Technologické společnosti tohle všechno dělají samy.

Proč na tom záleží? Protože toto je informační síť, která nyní přináší většině lidí jejich zpravodajství a utváří jejich názory na politiku, na zdravotnictví, na ekonomiku. Je to také informační síť, která podporuje polarizaci, dává přednost senzačním zprávám před konstruktivními zprávami a zničila podnikatelský model místního a investigativního žurnalismu.

Nejde jen o Facebook, jaký jako starý dobrý monopolista vlastní také Instagram a WhatsApp, platí to i o Googlu, což je dominantní síla při internetovém vyhledávání, a o YouTube, vlastněné firmou Google, která je také dominantní silou při šířeníé video materiálu. Tyto firmy fungují podle svých vlastních pravidel a algoritmů. Rozhodují, jak se shromažďují data a kdo k nim má přístup. Rozhodují, jak je politická a komerční reklama regulována a jak je na ni dohlíženo. Dokonce rozhodují i o tom, co se cenzuruje. Veřejná sféra je těmito rozhodnutími utvářena, ale veřejnost do nich nemá možnost zasahovat.

Pro tento historický okamžik existuje precedens. Ve dvacátých a třicátých letech se najednou demokratické vlády octly ohroženy rozhlasem, novou informační technologií tehdejší doby. Ranými rozhlasovými hvězdami byli Adolf Hitler a Josef Stalin. Bylo zjevné, že lze této technologie zneužívat k vyvolávání nenávisti a násilí. Byla možnost ovládnout tuto technologii ve prospěch demokracie? Jednou odpovědí bylo vytvoření BBC, která byla od samého začátku vytvořena tak, aby byla slyšitelná po celé zemi, aby „informovala, vzdělávala a bavila“ a aby lidi sdružovala, ne jako držitele jediného možného názoru, ale v jediné celostátní diskusi, která umožňovala demokracii. Jiná odpověď byla nalezena v USA, kde novináři přijali regulační rámec, řadu pravidel o zákonech o pomluvě a veřejný proces, který určoval, kdo smí dostal vysílací licenci.

Otázkou nyní je, jak vytvořit ekvivalent licencování vysílání a ekvivalent veřejného vysílání ve světě sociálních sítí, tedy regulační či sociální či právní opatření, která způsobí, aby tato technologie pracovala pro nás, pro naši společnost a pro demokracii, a nikoliv jen pro akcionáře Facebooku. To není argument pro cenzuru. Je to argument pro zavedení téže regulace pro svět sociálních sítí, jaká se používá v ostatních sférách, zavést předpisy o transparentnosti, soukromí, o datech a o konkurenci.

Můžeme, například, regulovat reklamu na internetu stejně tak, jak regulujeme reklamu v rozhlase a v televizi. Můžeme trvat na tom, aby lidé věděli, kdy a kde jsou vystavováni politické reklamě, nebo vůbec reklamě. Můžeme omezit anonymitu internetu – z nedávného výzkumu vyplývá, že množství podvodných účtů na Facebooku je zřejmě daleko vyšší, než kolik Facebook veřejně přiznává – protože máme právo vědět, zda vstupujeme do reakce s lidmi nebo s roboty. V dlouhodobé perspektrivě by mohly být k dispozici i složitější řešení. Jak by například vypadaly algoritmy podporující veřejný zájem, určující takovou formu sociálních sítí, která by dávala přednost konstruktivní diskusi před polarizací?

Byli jsme schopni zregulovat finanční trhy, kde se také technologie rychle vyvíjí, jde tam o obrovské peníze, všichni lobbují a všichni se snaží podvádět.

Pokud to neuděláme – pokud se o to ani nepokusíme – nebudeme schopni zajistit integritu voleb ani slušnost ve veřejné sféře.

Pokud to neuděláme, v dlouhodobější perspektivě už nebude ani žádná veřejná sféra a nebudou ani žádné funkční demokracie.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Není zde článek celý?